Příběh klisny Sabiny : 2.část

30. ledna 2009 v 16:59 | Anísek |  Příběhy
Autor: Nikola Ondráčková
E-mail autora: N.i.k.u.s.h.k.a666@seznam.cz
Další příběhy této autorky naleznete na stránkách:
www.pribehy.wbs.cz

Příběh klisny Sabiny

(The Story mare Sabine)

2. část














4. KAPITOLA




Sluneční paprsky se dostaly Susan pod víčka. Dívka pomalu otevřela oči.
"Konečně sobota," zazívala. Ještě chvíli ležela na posteli a zírala do stropu. Pak vstala, vzala si župan a seběhla dolů do kuchyně.
"Co se ti stalo?" vyděsila se její matka. Susan měla totiž pořád zarudlé oči a opuchlý obličej od pláče.
"Nic,"odsekla naštvaně.
"Nechovej se tak, nebo dneska nepůjdeš k těm svým koním!" odvětila paní Thomsonová přísným hlasem.
"No jo, už mlčím."
Tom byl celou noc ve stáji se svým koněm. Jessica tam byla také. Oba si té noci uvědomili, jak moc své koně milují. Tom donesl Riccovi seno a šel připravit ranní dávku krmení všem koním. Jessica si mezitím vzala Sabinino čištění a začala klisnu opatrně čistit. Sabina byla klidná. Když jí Tom dal její krmení, začala pomalu jíst a nevšímala si bolesti, která jí projížděla celým tělem. Sabina si už zvykla na bolest, kterou jí vždy se škodolibým úsměvem způsoboval Wasper. Chtěla zapomenout. Cítila, že už ji nikdy nic takového nepotká, rozhodně ne, dokud je Wasper v nemocnici. Sabina ho i přes to všechno, co jí provedl, nedokázala nenávidět. Pořád měla před očima jeho bezvládné tělo se spoustou krve kolem hlavy. Z přemýšlení ji vytrhla ostrá bolest. Škubnutí koně připomnělo Jessice jeho rány a přestala na hřbílko tolik tlačit.
"Promiň, Sabi!" omluvila se koni. Sabina se na ni podívala svýma velkýma chytrýma očima. Jessica se usmála a pokračovala v čištění.
"Jdu do stáje," zavolala Susan, ale když se nedočkala odpovědi, vzala si jezdecké oblečení a odešla.
Cesta byla dlouhá. Susan litovala, že si nevzala kolo, protože by byla ve stáji dřív.
"Čauky," pozdravila Susan Toma a Jessicu. Když spatřila Toma, který stál u boxu svého koně a skoro spal a Jessicu, která si povídala se Stormy, radostně se rozběhla k boxu Flash Dancera. K jejímu zklamání našla jen čistou podestýlku a cedulku se jménem. Smutně přejela prstem po koňském jméně.
"Danci," zašeptala a z očí se jí začaly hrnout slzy.
"Našli jsme Stormy a Ricca," řekla jí Jessica, čímž ji moc nepotěšila. Susan chtěla najít Dance. Hlavně Dance. Nemohla se dívat na šťastnou Jessicu. Byly kamarádky, ale Susan jí přesto její štěstí záviděla. Smutně se rozešla k výběhu. V tu chvíli začal zvonit stájový telefon. Tom k němu rychle přistoupil.
"Prosím?"
"Dobrý den, tady nemocnice, u telefonu opět doktor Black. Pan Wasper přežil dnešní noc a k našemu překvapení se už na chvíli probudil. Zeptali jsme se ho, co se stalo. On stačil odpovědět, že neví a opět upadl do bezvědomí," ozýval se ze sluchátka známý hlas doktora Blacka.
"Zajímavé," řekl Tom.
"To ano, zítra vám ještě zavolám, nashledanou."
Tom položil sluchátko. Po chvíli se obrátil k dívkám. Jessica mu naznačila, že to slyšely. Susan pohladila Sabinu po nose.
"Pojďte vy dvě, vezmeme koně a někam vyrazíme," navrhl Tom, "kdyžtak si můžeš vzít Mandy, Rudolfa nebo Sendyho, Susi."
"Pojedu na Sendym," řekla sklíčeně Susan. Všichni tři tedy vyčistili koně, osedlali je a vyvedli před stáj. Susan se těžce vydrápala do sedla Sendyho. Sendy byl totiž shirský kůň, takže pro dívku nebylo jednoduché, dostat na jeho vysoký hřbet. Když děti utáhly podbřišníky a upravily třmeny, vyrazily.
"Bylo to bezva," chválil Tom v jednu hodinu odpoledne vyjížďku, když spatřil stáj. Jessica jen přikyvovala. Susan byla zamlklá. Tom a Jessica si při cestě pořád povídali, ale Susan jela mlčky. Představovala si, že jede na Flash Dancerovi a užívala si to. Ovšem ji ze snění brzy vytrhla bolest v nohou. Nebyla zvyklá jezdit na koni, který měl tak široký hřbet. Seskočila ze sedla a zbytek cesty koně vedla.
Ve stáji se Susan chovala pořád tiše. Vyhřebelcovala Sendyho, odvedla ho do výběhu a několikrát zkontrolovala, zda je výběh dobře zavřený. Tom a Jessica ji sledovali.
"Musíme jí najít Flash Dancera," řekl Tom tlumeným hlasem.
"To by jsme měli," přikývla Jessica, "Dancer je její život a ona už o jednoho koně, kterého milovala, jako by byl její vlastní, přišla."
"Půjdu na oběd, ještě sem přijdu, ale asi až kolem pátý, musím pomáhat máti a udělat si úkoly," zavolala na Toma a Jessicu Susan.
"Tak dobře, ahoj," odpověděla Jessica. Tom na rozloučenou zamával.
"A teď jdeme hledat Dance," strčil do Jessicy.
"Dobře, ale ne že mě necháš někde samotnou, nemám zájem se znovu ztratit!" usmála se Jessica. Tom do ní znovu přátelsky strčil a vydali se do okolních lesů.
"Kde jsi byla?" začala křičet paní Thomsonová na svou dceru hned, jak uslyšela bouchnutí dveří.
"Ve stáji, kde jinde!" odsekla Susan.
"A proč jsi něco neřekla?" zeptala se Susiina matka.
"Říkala jsem ti to!" řekla naštvaně Susan.
"Neřekla!" vykřikla paní Thomsonová.
"Já ti za to, že mě neposloucháš nemůžu, mami!" křičela Susan zadržujíc pláč, sundala si boty, vyběhla do schodů a práskla dveřmi.
"Takhle se chovat nebudeš! Zapomeň na to, že ještě dnes půjdeš do stáje! Udělala jsi si včera úkoly?" křičela paní Thomsonová. Jenže marně. Susan ležela na posteli a z očí se jí řinuly slzy. Neposlouchala, co její matka říká. Bylo jí to jedno.
"Danci," zašeptala a vzala si do ruky fotku černého hřebce. Slaná slza letěla vzduchem a zastavila se o fotografii, po které stekla na polštář. Náhle se otevřely dveře a v nich stála Susina matka.
"Ty jsi mě ne- miláčku, co je ti?" vyděsila se.
"Nech mě bejt! Nezajímá tě, co cítím, nezajímá tě, co si myslím, tak si laskavě přestaň hrát na matku!" vykřikla Susan naštvaně a přetáhla si peřinu přes hlavu. Když uslyšela cvaknutí dveří, hlasitě se rozvzlykala.
"Kde byli Ricco a Stormy?"zeptal se Tom, když jim další člověk ve vesnici řekl, že živého koně neviděl nejmíň deset let.
"Nevím, někde v lese," odpověděla Jessica zamyšleně.
"Někde v lese?" opakoval nevěřícně Tom, "to si jako nepamatuješ, kde jsi našla svýho koně?"
"Ne!" vykřikla Jessica, "proč se pořád musíš hádat, Tome?"
Tom svěsil hlavu. Jessica se naštvaně otočila a vydala se směrem ke stáji.
"Hej, ztratíš se!" vykřikl Tom.
"Nestarej se," odsekla Jessica.
Mezitím Susan sešla do kuchyně.
"Můžu jít do stáje?" zeptala se opatrně své matky.
"Jen běž," odpověděla paní Thomsonová.
"To myslíš vážně?" vytřeštila Susan oči.
"Myslím."
"Díky, mami!"
"Kam až hodláš jít?" zeptal se naštvaně Tom.
"Až mě přestaneš sledovat, rozhodnu se!" odpověděla mu Jessica.
"Víš co, jdi si kam chceš," mávl Tom rukou a vydal se opačným směrem, než Jessica.
Tom si hlasitě oddychl, když konečně spatřil stáj. Cesta byla dlouhá.
"Co ty tady děláš?" vyštěkl na Jessicu, kterou uviděl ve dveřích stáje.
"Jestli jsi si toho ještě nevšiml, mám tady ustájenýho koně!" odsekla Jessica.
"Co vám je?" přidala se do rozhovoru Susan, která právě dorazila do stáje.
"Ale nic," odpověděla Jessica, "jen se Tom pořád potřebuje s někým hádat."
"Co to plácáš?" vykřikl Tom.
"Tak dost! Tome, Jessico! Já vás nepoznávám!" dívala se Susan nevěřícně z jednoho na druhého.
"Promiň, Jess," omluvil se Tom. Jessica po něm šlehla vražedným pohledem a vstoupila do boxu Stormy Secret.
"Venku už je tma," podivila se Jessica, kterou mrzutost přešla.
"A Wasper vážne neví, co se stalo?" zeptala se Susan, která byla myšlenkami úplně jinde. Tom vyšel před stáj. Svítila na něj měsíční záře a vypadal hrozně tajemně a šel z něj docela strach. Po chvíli se otočil.
"Doktor říkal, že neví. Ale on to ví," řekl tajuplně. Oběma dívkám padla čelist. Hlavou se jim prohnala jediná otázka - co tím myslel? Odpověď přišla brzy.
"Sabina ho kopla. Nejspíš ho ale kopla jen málo, když se hned druhý den probudil. Určitě si to dobře pamatuje. Teď se jí chce pomstít. Počká, až ho pustí z nemocnice a zabije ji."











5. KAPITOLA


"To ať si zkusí a do smrti se nehne z lapáku!" vykřikla Susan.
"Nesmíme mu k tomu dát příležitost! Až ho pustí z nemocnice, budeme Sabinu střežit jako oko v hlavě," řekl Tom.
"Dobře," přikývla Jessica.
"Neměla by jsi už jít domů, Susan? Je osm pryč!" usmál se Tom.
"A sakra, máma bude šílet! Ale ať se klidně zblázní," ušklíbla se Susan a pomalu se vydala na cestu domů, která uběhla kupodivu rychle.
"Jsem doma mami," zakřičela Susan, jako obvykle si sundala boty, někam je kopla a doslova se rozplácla na pohovce v obývacím pokoji.
"To je dobře. Jak bylo ve stáji?" zeptala se paní Thomsonová. Susan zírala s otevřenými ústy. Začala vážně uvažovat o tom, jestli se její matka nezbláznila. Nikdy ji přece nezajímala její dcera a koně už vůbec ne!
"Celkem dobře," odpověděla udiveně. "Ale chce se mi spát, dobrou," pokračovala. Dnes se domem neozvala rána dveří. Jen tiché cvaknutí.
Susan si lehla na postel. Její hlava byla plná myšlenek na Flash Dancera a Sabinu. Když uslyšela, že se dveře jejího pokoje otevřely, podívala se, kdo v nich je, i když bylo samozřejmé, že je to její matka.
"Nechceš mi něco říct? V poslední době jsi smutná a několikrát jsem tě slyšela brečet," zeptala se paní Thomsonová. Susan se zhluboka nadechla.
"Před pár dny jsme zapomněli zavřít výběh, kde bylo devět koní a osm z nich uteklo," řekla s pohledem upřeným do země.
"Zlatíčko," řekla starostlivě paní Thomsonová. Susan poklesla čelist. Zdá se jí to, nebo se k ní opravdu chová jako matka?
"Jsem opravdu hrozně unavená, chci spát," řekla po chvíli přemýšlení.
"Dobře, pěkně se vyspi."
"Ty taky."
Když paní Thomsonová zavřela dveře, Susan nahlas promluvila: "Zmýlila jsem se v ní." a potom upadla do hlubokého spánku.
Susan se v neděli ráno probudila brzy. Sešla dolů po schodech a uslyšela matčin hlas. Nejspíš s někým telefonovala, protože otec už byl jako obvykle v práci. Pracoval každý den od rána do noci, ale Susan to vůbec nevadilo, protože většinu svého volného času trávila u koní. Chvíli poslouchala matčin hlas.
"Dobře… Jasně, pojedu se na něj podívat. Děkuji, nashledanou." Paní Thomsonová položila telefon.
"Kdo to byl?" zeptala se Susan. Její matka chvíli přemýšlela, a nakonec řekla: "Jeden pán, možná od něj koupíme nové auto." Susan si vzala sklenici mléka a vyběhla do svého pokoje.
Dlouho ležela na posteli a nenapadalo ji nic, co by mohla dělat. Pak znuděně vstala, převlékla do jezdeckého a sešla dolů.
"Jdu do stáje," zavolala na matku.
"Jen jdi a pozdravuj koníky," odpověděla paní Thomsonová. Susan nevěřila tomu, co slyšela. Její matka se snad doopravdy zbláznila! Vždyť koně nenávidí! Susan už o tom nechtěla déle přemýšlet, proto si rychle obula jezdecké boty a vyrazila do stáje.
Po necelé půl hodině cesty spatřila stáj. Velká vrata byla zavřená a, jak Susan později zjistila, zamčená.
"Sakra co teď?" zeptala se nahlas sama sebe. Nic vhodného ji ale nenapadlo, proto si sedla před stáj a čekala.
Po hodině čekání byla už celá promrzlá. Sakra kde jsou tak dlouho? Koně už měli dávno dostat ranní krmení! Byla na své přátele opravdu rozzlobená. Najednou pár metrů před sebou uviděla na cestě kráčet bílého koně.


"Už mám vidiny," zamumlala. Kůň přišel až k ní.
"Nemám! Pego!" vykřikla s radostí. Opravdu to byl Pego. Susan se teď na své přátele zlobila ještě víc. Nevěděla, jak dostat koně do stáje. Naštvaně začala Pega prohlížet. Našla pár šrámů, a když viděla, že Pego silně kulhá, usoudila, že tenhle kůň naléhavě potřebuje veterináře. V tu chvíli se ve stáji rozsvítilo a ozvalo se zašramocení klíče v zámku. Rozespalý Tom vystrčil hlavu ze dveří stáje a řekl: "Co tady řveš? Je noc!"
"Noc, jo?" řekla Susan rozzlobeně. Tom spatřil Pega.
"Pego!" vykřikl.
"Pak kdo tady řve," usmála se Susan. "Pego potřebuje veterináře."
"Jdu ho zavolat, vezmi ho do boxu a zůstaň tam s ním.
"Pego má nohu ošklivě pohmožděnou, nejspíš někde upadl. Neměl by na to moc stoupat, aby se to nezhoršilo," diagnostikoval veterinář Pegův stav.
"Dobře, kdyby se nám něco nezdálo, dáme vám vědět," zamyslel se Tom. Veterinář přikývl, sbalil si věci a odešel.
"Kde jsi ho našla?" zeptal se po chvíli ticha Tom.
"Přišel sem, když jsem čekala, až se uráčíš vstát a otevřít," odpověděla Susan. Tom se zasmál a pohladil Pega po jeho hedvábném nose.
"Ty ses ale zřídil," promluvil ke koni. Pego začal znuděně přežvykovat seno, které našel na zemi. Tom se usmál.
"Nevíš, kde je Jessica?" zeptala se Susan.
"Dneska v noci mi volala, že sem nemůže, ať se jí postaráme o Stormy," odpověděl Tom.
"Pro tebe je noc ještě v 8 ráno!" vyprskla smíchy Susan. Tom se taky usmál. Susan se vydala k boxu Sabiny.
"Nevyjedeme si někam?" zeptal se Tom, když všechny koně vyčistili.
"Tak jo," přikývla Susan. "Pojedu na Stormy, je zvyklá, že ji Jessica bere každý den pod sedlo."
"Nezabij se na ní, víš, že je strašně divoká," upozornil Tom Susan. Pak koně osedlali a vyrazili.
Tom a Susan si celou cestu povídali. Stormy se rozhodla, že když na ní nejede Jessica, bude dělat ještě větší potíže, než obvykle. Takže se skoro celou cestu snažila Susan vyhodit ze sedla a málem se jí to podařilo.
"Škoda, že jsem nejela na Dancovi," povzdychla si Susan, když odsedlávala Stormy.
"Najdeme ho," snažil se ji uklidnit Tom.
"Nenajdeme!" vykřikla Susan zoufale a Stormy Secret se polekala. Susan si toho ale nevšímala. Chtěla zpátky koně, kterého tolik milovala. Koně, který beze stopy zmizel s ostatními. Který jí rozuměl a měl ji rád…






---POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ---




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám příběh líbí???

Je super!! 64.7% (11)
Fajn... 17.6% (3)
Ujde 5.9% (1)
Nic moc 0% (0)
Fůj 5.9% (1)
Blééééééééé hnus!!!! 5.9% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama