Příběh klisny Sabiny : 1.část

30. ledna 2009 v 16:51 | Anísek |  Příběhy
Autor: Nikola Ondráčková
E-mail autora: N.i.k.u.s.h.k.a666@seznam.cz
Další příběhy této autorky naleznete na stránkách:
www.pribehy.wbs.cz


Příběh klisny Sabiny

(The Story mare Sabine)

1. část







1. KAPITOLA

Susan se řítila na kole ke stáji. Dnes měla odpolední vyučování a dříve ji rodiče do stáje nepustili, protože jí připravili oslavu jejích čtrnáctých narozenin.
"Otrava!" zamumlala Susan, když si vzpomněla na ty trapné kornouty, které měli na hlavách. Posledních pár metrů už kolo tlačila, protože byla na konci svých sil.
Když otevřela velká vrata stáje, všichni koně zvědavě pozdvihli své krásné hlavy, aby se podívali, kdo je vyrušuje z odpoledního lenošení. Susan pomalu zamířila k prvnímu boxu.
"Ahoj, Mandy. Jak ses dneska měla?" pozdravila bílou klisnu, pohladila ji po nose a dala jí velkou mrkev. Pak začala rozdávat pamlsky všem. Zastavila se u pohublé, černé klisny Sabiny, která stála jen na hnoji.
"Sabi, chudinko… Proč tě Wasper tak trápí? Vždyť jsi tak hodná," zašeptala klisně do ucha. Sabina ale také nevěděla, proč se k ní pán tak chová, a už vůbec nevěděla, proč jí někdo nepomůže. Její oči byly smutné a Sabina si přála umřít. Susan pohladila klisnu po nose a ta se zatřásla. Nebyla zvyklá, že ji někdo hladil. Byla zvyklá jen na mlácení a nadávání od Waspera. Susan se při pohledu na ránu, kterou měla klisna na zadní noze, udělalo špatně. Smutně položila klisně do žlabu kousek mrkve a pomalu odcházela.
Vedle Sabiny byly ještě tři boxy. Boxu, kde bydlel Milton, se Susan vyhnula, protože Milton nebyl moc přátelský. Spíš vůbec. Měl ve zvyku kopat a kousat.
"Ahoj, Danci!" pozdravila Susan svého oblíbeného koníka jménem Flash Dancer. Z vedlejšího boxu vykoukla blonďatá hlava Susiiny kamarádky Jessicy.
"Ahoj Susan! Už jsem myslela, že tě sem máma nepustí," řekla Jessica se smíchem.
"Ale Jess, copak mě neznáš? To bych utekla oknem! Nevydržela bych trčet celej den doma a bez koní! To by byl nejhorší trest," usmála se Susan. Jessica byla o dva roky starší, ale byla úplně stejně bláznivá jako Susan a propukla v neutišitelný smích, kterým polekala svoji černobílou klisnu Stormy Secret.
"Promiň, Stormy, nechtěla jsem tě polekat, ale já jsem totálně stejná jako Susan! Bez tebe bych nepřežila jedinej den, zlatíčko moje!" uklidňovala klisnu. Pořád se ale smála.
"Nevyjedeme si dneska ven?" zeptala se Jessica Susan.
"Kdybych měla vlastního koně…" povzdychla si Susan.
"No tak, co ten smutek? Vezmi si Dance, je to přece tvůj miláček!" ozval se známý hlas Toma. Tom byl syn majitelky stáje a několika jezdeckých koní, kteří ke stáji patřili. Flash Dancer byl mezi nimi.
"Díky, Tome, jsi strašně hodnej! Pojedeš taky?" zeptala se Susan radostně.
"Ne, Ricco není dneska ve své kůži, radši ho nechám odpočívat," odpověděl Tom.
"Škoda," zamumlala Susan a pustila se do hřebelcování a sedlání Flash Dancera.
Jessica byla o dost dřív hotová, protože svou klisnu vyhřebelcovala ještě před tím, než Susan přišla do stáje. Když dívky osedlaly koně, vyvedly je před stáj a nasedly. Jessica kontrolovala podbřišník. Náhle se její divoká klisna polekala papírového ubrousku začala splašeně poskakovat a ustupovat do strany. Jessica se zrovna nakláněla a ztratila rovnováhu. Naštěstí dívka jezdila dlouho, takže ztracenou rovnováhu opět našla.
"Ta klisna mě jednou zabije," prohlásila.
"To ať ani nezkouší, nebo bude mít co dělat se mnou," zasmála se Susan, zatímco utahovala podbřišník. Po chvíli už obě dívky klusaly po polní cestě a užívaly si krásného jarního dne. Téměř celou cestu jely mlčky. Občas se Stromy Secret polekala a poskočila si, ale jinak ji Jessica měla plně pod kontrolou.
Do stáje se vrátily až kolem šesté hodiny večer. U výběhu sesedly, a když se pomalu blížily ke stáji, uslyšely rozzlobený hlas.
"Wasper už dorazil do stáje a bude zase týrat chudinku Sabinku,"zamračila se Jessica. Susan přikývla. Dívky stály ve dveřích stáje s koňmi za zády a poslouchaly, jak Wasper svému koni vulgárně nadává a přitom ho mlátí.
"Jak jste si zajezdily?" zeptal se Tom, který k nim mířil z výběhu. Nádherně se usmíval, ovšem když uslyšel Wasperovi nadávky, jeho tvář zkameněla.
"Proč ho tvoje máma nevyhodí ze stáje?" zeptala se Jessica kyselým hlasem.
"Kdyby ho vyhodila, musela by s ním jít i Sabina a on by ji ještě někde umlátil. Ten chlap není normální! Snaží se, aby ho nikdo neviděl, když ji mlátí, ale každej slyší, jak na tu chudinku řve a ona zoufale řehtá. Navíc se stačí na Sabinu podívat…" odpověděl Tom.
"Jdeme tam!" řekla Susan rozhodně a zatahala za Dancovy otěže. Kůň se neochotně rozešel a Wasper uslyšel, že se někdo blíží. Okamžitě přestal Sabinu mlátit a znuděně se opřel o dveře boxu. Susan si jeho znuděného výrazu všimla a nevydržela to.
"Když se tak nudíte, mohl by jste té chudince vyčistit box!" řekla a sama se divila, jak to bylo jednoduché. Ale pořád se Waspera hrozně bála. Wasper se ušklíbl a hrubým hlasem odpověděl: "Co dělám je moje věc a nikdo mi do toho nebude kecat. Co si o sobě vůbec myslíš, ty prcku?"
Susan sklopila pohled. Styděla se za to, že neumí Wasperovi říct, co si o něm myslí, a že nedokáže pomoci Sabině. I Jessica a Tom se styděli, že se neumí Susan zastat. S pohledem upřeným do podlahy se rozešli. Dívky zavedly koně do jejich boxů, kde je odsedlaly, vyčistily a vedly do výběhu. Tom šel s nimi. Když procházela Susan s Dancem okolo Miltonova boxu, Milton kousl Dance a Wasper se krutě zasmál. Tom ho probodl pohledem. Wasper si z toho ale nic nedělal. Susan se podívala na Sabinu. Její oči byly rozšířené strachem. Prosily, aby alespoň někdo ve stáji zůstal. Prosily o pomoc. Susan ale nemohla klisně pomoci. Vedla Dance mezi boxy a hned jak ona, Jessica i Tom opustili stáj, uslyšela Susan smích, svištění biče a zoufalé řehtání Sabiny. Bez rozmýšlení se pustila Dancovy ohlávky. Kůň popošel o několik kroků a začal se pást. Susan se vydala ke stáji. Tom ji ale zastavil.
"Ne," zašeptal, "není to bezpečný."
"To je mi úplně jedno!" sykla Susan. Bylo jí opravdu jedno, že by ji mohl Wasper uhodit nebo něco horšího. Chtěla zachránit Sabinu.
"Mám nápad!" rozzářily se Jessice oči. Susan opět chytla Dancera a urazila pár posledních metrů k výběhu.
"Tak povídej!" vybídla Jessicu, zatímco výběh otevírala.
"Zavoláme na policii!" řekla Jessica s vítězným úsměvem.
"Blázne!" okřikl ji Tom. "To si jako myslíš, že jsem to nezkusil?! Řeknou ti, že jsi ještě dítě a děti mají moc bujnou fantazii!" pokračoval.
"Blbý benga!" vykřikla Susan a kopla do vědra z vodou, které se převrátilo. Voda si razila cestičku trávou a zmizela v suché půdě. V tu chvíli si Susan přála, aby v zemi zmizel i Wasper.
"Půjdeme sem v noci, odvedeme Sabinu a pustíme ji někde v přírodě. Měla by se tam určitě líp než tady!" řekla Susan.
"Kape ti na maják?! Co bysme asi řekli Wasperovi? Navíc by všechno bylo na moji mámu!" obrátil Tom oči v sloup.
"Nezblázni se, pane chytrej!" řekla ironicky Jessica. Měla vztek na Waspera a Tom ze sebe dělal toho nejchytřejšího ze stáje. Vypadalo to, že Sabině pomoci nechce.
"Přestaňte se hádat, jste jak malý děti!" napomenula Susan Toma a Jessicu. Náhle se ze stáje ozvaly dvě obrovské rány a s ustupující ozvěnou vše utichlo.










2.KAPITOLA

Jessica, Susan i Tom zůstali na okamžik stát bez hnutí. Všem proběhla hlavou příšerná, ale nejvíce pravděpodobná myšlenka - Wasper Sabinu umlátil. Rychle se rozběhli ke stáji. Nesundali koním ohlávky, ani nezavřeli výběh. Utíkali, co jim síly stačily. Když konečně doběhli ke stáji, naskytl se jim pohled, který ani jeden z nich nečekal. Dveře Sabinina boxu byly vyvrácené a ležely před boxem. Na nich bylo bezvládné tělo Waspera. Všichni koně byli vystrašení.
"Co se stalo?" vydechla Jessica. Nevěděla sice, co se stalo, ale věděla, že pro všechny koně přítomné ve stáji to muselo být peklo.
"To nevím," vzpamatoval se i Tom, "ale musíme zavolat sanitku!"
"Takovýmu tyranovi zvířat?! Jen přes mou mrtvolu!" vykřikla Susan.
"Tohle sem teď netahej!" řekl Tom, který si jako jediný dokázal zachovat chladnou hlavu, přistoupil ke stájovému telefonu a vytočil 155.
Dveře boxu zbarvila barva krve. Jessice se při pohledu na stáj udělalo nevolno. Takhle ji neznala. Susan na tom byla podobně. Děti se snažily uklidnit všechny koně, kteří byli v boxech, ale moc se jim to nedařilo. V dálce bylo slyšet splašené houkání sanitky, které se přibližovalo.
"Co se stalo?" zeptal se mladý doktor hned, jak vystoupil ze sanitky. Představil se jako Eddie Black.
"To nevíme," odpověděl Tom jdoucí po jeho boku. Při pohledu do stáje Eddie s údivem hvízdl. Už ale nic neříkal a rychle se pustil do práce.
Když bylo o Waspera postaráno, Eddie ještě řekl Tomovi, že zítra zavolá do stáje a řekne mu, jak to dopadlo. Tom ale téměř nevnímal, co mu říká. Snažil se uklidnit Sabinu, která byla k smrti vystrašená.
"Kde je vlastně tvoje máma?" zeptala se Susan Toma.
"Ráno odjela, má se vrátit kolem osmý," odpověděl Tom, hladíc Sabinu po rozpáleném krku.
"A kolik je? vyděsila se Susan.
"Půl," zahleděl se Tom na hodinky, "proč, už musíš domů?"
"Před pěti minutama bylo pozdě," natáhla se Susan po bundě, "mějte se!"
"Tak ahoj," zašeptala téměř neslyšně Jessica. Události tohoto dne jí pěkně zamotaly hlavu. Susan na ni soucitně pohlédla a dala se na zběsilý úprk domů.
"Kde jsi sakra tak dlouho?!" rozléhal se velkým rodinným domkem rozzlobený hlas paní Thomsonové - Susiiny matky.
"Ve stáji se něco přihodilo," odpověděla Susan znuděným hlasem, hodila bundu na židli, boty kopla do rohu místnosti a posadila se.
"Mě nezajímá nějaká stáj, ale moje dcera!" vykřikla paní Thomsonová.
"Jdu spát, dobrou!" řekla Susan znechuceným hlasem, vyběhla do svého pokoje a třískla dveřmi.
"Co se tady stalo?" vydechla zděšeně Tomova matka, paní Scheelová, při pohledu do stáje.
"To nevíme," odpověděl Tom znuděně, protože tuto otázku dnes slyšel už třikrát.
"Nevíte?! Tome, měl jsi se tady o všechno postarat! Myslela jsem, že ve tvých sedmnácti letech už budeš zodpovědný a zvládneš to! Ale jak vidím, nezvládneš!"
"Stop máti! Já za to nemůžu! Wasper zase týral Sabinu, my jsme vedli koně do výběhu a-"
"Výběh!" přerušila Jessica svým výkřikem Toma.
"Zapomněli jsme zavřít výběh!" pokračovala a splašeně vyběhla ze stáje. Tom se vydal za ní. Ve výběhu neviděli ani jednoho koně.
"Neboj, určitě jsou za kopcem u rybníka, víš přece, že to tam milujou a přes noc tam bývají skoro vždycky," uklidňoval Jessicu Tom. Sám svým slovům věřil. Zavřel výběh, vzal Jessicu kolem ramen a vedl ji k silnici.
"Bež už domů, přijdeš zase zítra," řekl Tom.
"Půjdu, bude to lepší, potřebuju se vyspat. Díky za všechno, Tome! Ahoj!" zašeptala Jessica a zamávala na rozloučenou. Tom se vrátil do stáje. Paní Scheelová se na něj podívala.
"Promiň, Tome, nechtěla jsem na tebe řvát. Pojď domů," řekla. Po chvíli se stáj ponořila do tmy a vůně noci se dostala Sabině do nozder. V uších jí stále zněl rozzlobený hlas Waspera. Netušila, proč ji mlátil. Chtěla zemřít. Dnešek byl pro ni snad ještě horší, než ten pekelný den, kdy se dostala do Wasperových rukou a byla okamžitě zmlácena za to, že se bála nastoupit do přívěsu. Myšlenky na Waspera a to, co s ním musela prožít se pomalu rozplynuly a Sabina se nechala ukolébat oddechováním ostatních koní.
"Susan!" vykřikla Jessica, když spatřila Susan kráčející z budovy základní školy.
"Susan, v kolik jdeš dneska do stáje?" zeptala se.
"Ráda bych šla ve tři, co ty?" odpověděla Susan.
"Ve tři jsem u vás a půjdeme spolu," zamyslela se Jessica, "ale teď už musím jít, ahoj!"
"Čau," řekla Susan a už se moc těšila na odpoledne.
Jessica nervózně přešlapovala před Susiným domem. Susan se nemohla nasoukat do jezdeckých kalhot, protože si dala malou svačinku. Když se jí to konečně podařilo, nemohla se skoro hýbat. Přesto vyběhla před dům a spolu s Jessicou se vydala do stáje.
Dívky si to namířily rovnou k boxu Sabiny. Dveře již byly opravené, ale Sabina se stále krčila v rohu a nechtěla nic jíst.
"Kde je Tom?" zeptala se zamyšleně Susan.
"Přece ve škole," odpověděla Jessica, "pojď, půjdeme pro koně do výběhu," pokračovala a vydala se k východu ze stáje, následována Susan. U plotu stála jen Mandy. Dívky ji pozdravily a vydaly se dolů k rybníku. Jenže tam nebyl žádný kůň! Dívky dvakrát obešly výběh, ale byla tam jen Mandy.
"Oni utekli, když jsme včera zapomněli zavřít výběh," vydechla Jessica a její tvář zbledla.
"Ne, Danc nemohl utýct!" vykřikla Susan zoufale.
"Bohužel je to tak…" zašeptala Jessica a slzy beznaděje se jí koulely po tvářích.



















3.KAPITOLA

"Všichni, co byli ve výběhu, utekli, kromě Mandy!" vzlykala Jessica. Paní Scheelová se zamyslela.
"Kolik koní bylo ve výběhu?"
"Tady byl jen Rudolf, Sendy a samozřejmě Sabina. Mandy ve výběhu zůstala, takže když je tady celkem 12 koní, uteklo jich 8." Paní Scheelová se posadila. Měla pocit, že už to déle nevydrží. Tahle stáj byla její život a dívat se, jak pomalu zaniká, nebylo vůbec příjemné.
"Budeme je hledat, a když se neobjeví do týdne, půjdu na policii," oznámila dívkám a odešla. Potřebovala se z toho vzpamatovat.
"Co je to tady sakra za átmošku?! Nikdo mě nevítá…" objevil se zničeho nic ve dveřích stáje Tom a ještě měl na zádech školní batoh.
"Tome!" vrhla se mu vzlykající Jessica kolem krku.
"Nehráblo jí?" usmál se vždy veselý Tom a ukázal na Jessicu.
"Uteklo osm koní, když jsme včera zapomněli zavřít výběh…" zašeptala Susan. Tom vyděšeně polkl.
"Ricco taky?" zeptal se.
"Ricco taky," potvrdila Susan jeho obavy, "a Dancer, Stormy, Pego a všichni ostatní!!!" vzlykala. V Tomovi by se krve nedořezal. Svého koně Ricca měl už přes 11 let a tohle byla vážně rána.
"Jdeme je hledat," špitl, a v tom začal splašeně zvonit starý stájový telefon.
"Prosím?" řekl Tom.
"Dobrý den. Tady nemocnice. U telefonu doktor Black. Jen jsem vám chtěl říct, že pan Wasper je v kritickém stavu. Pokud přežije další dva dny, bude v pořádku, ale jestli ne…"
"Děkuji za informace, nashledanou," zabručel Tom a položil sluchátko. Pak se obrátil k dívkám: "Wasper je v kritickém stavu."
"Jak já mu to přeju! Kdyby nebylo jeho, byli by všichni koně tady s náma!" vykřikla Susan a opět se rozvzlykala.
"To neříkej a pojď je hledat!" okřikl ji Tom. Všichni tři se tedy vydali hledat ztracené koně.


"Je to beznadějný," řekla po 2 hodinách bloudění po lesích sklíčeně Susan.
"To je," vzlykla Jessica, "už nikdy neuvidím Stormy!"
"A co mám říkat já?!" vykřikl Tom, "můj byl sice jen Ricco, ale napůl byli moji všichni a teď jsou v tahu!" Jessica se rozběhla pryč. Tom naštvaně bouchl pěstí do stromu. Oči se mu zaplnily slzami. Ale ne z bolesti v ruce. Z bolesti v srdci. Nechtěl, aby ho Susan nebo kdokoli jiný viděl brečet, proto se otočil čelem ke stromu. Susan ale nemusela vidět slzy, věděla, že se Tom musí cítit strašně. Přistoupila k němu a objala ho.
"To bude dobrý," zašeptala, "Ricco, Danc, Stormy, Michel a ostatní se určitě časem objeví…"
"Jo, jestli je do tý doby nechytnou pytláci, zloději koní nebo nespadnou a nezabijou se, co?!" zasyčel Tom.
"Nemluv tak!" vykřikla Susan.
"Tohle nemá smysl, nenajdeme je," zašeptal Tom a pomalu se vydal ke stáji. Susan šla s ním.
"Vyčistíme Sabinu a dáme jí trošku sena," řekl Tom postávajíc před Sabininým boxem.
"Já už půjdu domů," řekla Susan a donesla Tomovi bednu se Sabininým čištěním, aby mu alespoň trošku pomohla.
"Kde je vlastně Jessica?" zeptal se Tom.
"Nevím," povzdychla si Susan a pomalu odcházela.
Pronikavé zvonění stájového telefonu se rozléhalo po celé stáji.
"Ano? Jessico? To jsi ty?" řekl Tom udýchaně do sluchátka.
"Jsem to já! Víš… Tome… Já… já jsem se ztratila!" vzlykala Jessica vystrašeně.
"Cože?! To je snad zlej sen!" vykřikl Tom.
"Tome, prosím, přijeď, za chvilku se mi vybije baterka na mo-"
"Jess?? Jess!!" zakřičel Tom. Po chvíli práskl se sluchátkem.
"Sabino! Co mám dělat? Ricco je pryč, Susan už musela domů a Jessica se ztratila, vůbec netuším, kde může být!" stěžoval si Tom klisně. Sabina na se na něj podívala svýma velkýma chápavýma očima. Chlapci se po tvářích koulely slzy. Už to nevydržel. Snažil se být silný, ale nešlo to. Vydal se za svou matkou. Zhluboka se nadechl a začal v rychlosti vyprávět to, co mu do telefonu řekla Jessica.
"Co?" vydechla zděšeně paní Scheelová. Tom se na ni smutně podíval.
"Zavolám jejím rodičům a pojedeme ji hledat. Kde přesně jste ji viděli naposledy?"
"U starého dubu."
"Dobře."
"Jsem doma mami," zakřičela Susan na matku. Jako obvykle bundu pohodila na zem, boty někam kopla, ani se nedívala kam a posadila se.
"Běž si udělat úkoly, Susi!" řekla paní Thomsonová ve spěchu.
"Už je mám hotový!" zakřičela Susan
"A kdypak jsi si je udělala?" rozléhalo se domem.
"Už ve škole!"
"Nelži mi a běž si udělat ty úkoly!"
"Vždyť už jdu!" řekla nepřátelsky Susan a rozběhla se ke schodům. Zakopla o svoji botu, která se tam povalovala. Tiše zaklela, vyběhla do schodů a třískla dveřmi. Její matce to bylo očividně jedno. To byl důvod, proč trávila Susan ve stáji tolik času. Koně by na ni nikdy nezačali řvát, ať si jde udělat úkoly, ani kdyby uměli mluvit. S očima plnýma slz se posadila na posteli. Otevřela šuplík od stolku a začala se přehrabovat v hromadě papírů. Po chvíli konečně našla to, co hledala - fotky všech koní, kteří byli ve stáji v tu dobu, kdy tam Susan začala chodit. Na první fotce byl Flash Dancer. Při pohledu na fotografii se Susan rozvzlykala.
"Danci," zašeptala zoufale. Na druhé fotografii byl šedivý, berberský kůň. Toho si Susan oblíbila ještě před Dancem. Byla to klisna a jmenovala se Lisa. Bohužel si při parkurové soutěži zlomila nohu a museli ji utratit. Susan tu klisnu milovala a nechtěla znovu prožít tu strašlivou bolest ze ztráty milovaného koně. Dance měla úplně stejně ráda jako tenkrát Lisu. Jenže teď bylo nejpravděpodobnější, že se Danc někde zraní a zemře. Slzy dopadaly na fotografii.
"Liso," vzlykla hlasitě Susan, "Tak moc mi chybíš!!!"
Na další fotce byla Jessica, Tom a Stormy Secret. Susan smetla fotky z postele, padla na polštář a začala kolem sebe zoufale bušit pěstmi.
Venku už byla tma a dívka ležící na posteli měla obličej opuchlý od pláče, oči zavřené a pravidelně oddechovala. Susan už spala. Přála si, aby se ráno probudila a zjistila, že tohle všechno byl jen zlý sen.
Zvuk motoru a prásknutí dveří slyšel Tom až do svého pokoje. Nemohl spát. Jeho hlava byla plná myšlenek na Jessicu. Rychle vyběhl před dům.
"Našli jste ji?" zeptal se své matky.
"Naštěstí ano," odpověděla paní Scheelová a touto větou mu trošku spravila náladu. Ovšem co následovalo potom opravdu nečekal.
"Našli jsme ji i Ricca a Stormy," řekla s vítěžným úsměvem.
"Promiň, řekla jsi Ri.. Ri.. Ricca?" tázal se nevěřícně Tom. Paní Scheelová jen přikývla. Tom se rozběhl k autu. Za autem byl přívěs. Tom okamžitě vyvedl svého koně ven a kontroloval, zda nemá žádné zranění.
"Ricco," zašeptal mu do ucha s úlevou, když nikde nic nenašel.






--POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ--













 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jak se vám příběh líbí???

Je super!! 64.7% (11)
Fajn... 17.6% (3)
Ujde 5.9% (1)
Nic moc 0% (0)
Fůj 5.9% (1)
Blééééééééé hnus!!!! 5.9% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama